Už od roku 2017 musí řada velkých společností zveřejňovat nefinanční, tzv. ESG report. Nové směrnice Evropské unie ale povinnost rozšíří na další firmy, v tuzemsku by jich měla být více než tisícovka. Jde o směrnici CSRD (Corporate Social Responsibility Directive), která definuje reportování nefinančních výsledků. A na ni za pár let naváže CSDD (Directive on Corporate Sustainability Due Diligence), tedy směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti. Zatímco CSRD se týká firem v EU, CSDD už ovlivní i ty mimo EU.
„Kromě povinnosti reportovat ESG data o udržitelnosti by firmy měly také sledovat své dopady v rámci podniku a celého hodnotového řetězce – tedy u svých dodavatelů, odběratelů i produktu. To bude velké téma zejména pro firmy, které získávají suroviny či si nechávají vyrábět produkty v rozvojových zemích, kde není dostatečná právní ochrana pracujících nebo životního prostředí zajištěna,“ vzkazuje Dan Heuer, CEO poradenské společnosti Fair Venture, který se celý profesní život věnuje budování firemní udržitelnosti a nefinančnímu reportingu.
Vše musí dávat smysl
Pokud v otázce ESG a dalších zkratek tápete, představte si to třeba jako zdravý životní styl. Pokud velmi nahlas mluvíte o tom, že žijete zdravě, zatímco se za rohem cpete knedlíky s bůčkem, jde spíš o PR než o zdravý životní styl. Uděláte-li ale osobní změnu, tedy způsob, jak budete přemýšlet o svém zdraví, těle, jídle, které konzumujete, přenastavíte si osobní hodnoty a začnete podle nich jednat, jste na cestě zdravého životního stylu. Ačkoli si prakticky všichni přirozeně uvědomují, že myšlenka udržitelnosti v byznysu je věc správná a snad i ze své definice jediná možná, cesta k ní je klikatá. Pokud vnímáte udržitelnost ve firmě jako „něco, co vám je nuceno zvenčí“, jste na špatné cestě. A pokud vaše aktivity v udržitelnosti nejsou přímo navázané na rozvoj vašeho byznysu, jste na špatné cestě rovněž. Udržitelnost je totiž přímo navázaná na váš byznys a musí dávat smysl.
Firmy si s ESG reportingem nevědí rady
Podle průzkumu společnosti Adastra mezi ESG manažery velkých českých firem nejsou tyto subjekty na ESG reporting připraveny. Více než polovina z těch, kteří budou mít už brzo povinnost připravit nefinanční ESG report podle nové směrnice, například neměří uhlíkovou stopu od svých dodavatelů a odběratelů. Pětina firem dokonce nesleduje žádné emise, ani ty přímé, vyplývající z jejich činnosti. Přehled o vyprodukovaných přímých i nepřímých emisích je součástí reportu a podle Davida Kalába, který v Adastře zastřešuje téma ESG reportingu, vlastně firmy nevědí, jak na to. Interpretace směrnic je podle něj pro firmy složitá a mají obavy nejen z personální zátěže, ale i ze zpracování historických dat. Téměř polovina firem (46 %) přiznává, že si s ESG reportingem zatím nevědí rady a jsou teprve ve fázi plánování strategie. Adastra firmám nabízí softwarové nástroje, které jim umožní lépe sbírat, analyzovat a interpretovat potřebná data pro ESG report na základě individuálních potřeb firem.
Připravit ESG report přitom není zrovna procházka růžovou zahradou a minimálně ten první dá firmám opravdu zabrat. „Není to otázka tří měsíců. Celý proces trvá zhruba rok, protože je třeba nastavit cíle, strategii a detailní kroky, které k nim povedou,“ vysvětluje Dan Heuer, proč by si firmy měly nechat pro vypracování reportu dostatek času. V reportu se firmy vyjadřují k tomu, jak jsou udržitelné. Je rozdělen do tří částí – dopady na životní prostředí, dopady na společnost a tzv. governance, tedy jak je firma řízena a jak má nastavené politiky, aby se chovala eticky. V každé části firma zveřejňuje konkrétní metriky, jako je například spotřeba vody, množství odpadů a způsob jejich likvidace, uhlíková stopa a další. Ke každému bodu pak firma uvádí konkrétní kroky, které dělá pro zlepšení. U sociálních témat jde například o poměr mužů a žen ve vedení, věkovou strukturu nebo kolektivní smlouvy se zaměstnanci. „Je dobré vědět, že tohle za tři měsíce nepřipravíte. Mapování dopadů a rizika firmy a nastavování strategií, které pak mohou promítnout do reportu, je dlouhodobý proces,“ upozorňuje Dan Heuer.
Biopekárna Zemanka může inspirovat
Celkově tento proces vychází z filozofie firmy. Některé společnosti mají udržitelnost v DNA od svého počátku, aniž by vědomě řešily, zda jde o udržitelnost. Dobrým příkladem je například Biopekárna Zemanka. Iveta Havlová, která má ve firmě na starost kromě značky a komunikace také udržitelnost, prozrazuje, že jejich cesta byla jednodušší v tom, že všechny parametry ESG splňovali ještě dřív: „My jsme přirozeně dělali spoustu věcí, a až když jsme na to sedli a sepsali to, zjistili jsme, kolik toho je.“ Etické kodexy automaticky očekávají i od svých dodavatelů a odběratelů, takový způsob uvažování o byznysu je jednoduše jeho přirozenou součástí.
Podobnou zkušenost mají také se svými partnery, například se společností IKEA, se kterou už od roku 2021 připravují sušenky z kávové sedliny. „Když jsme se pustili do spolupráce se společností IKEA, prošli jsme auditem, který nás prověřil, zda jsme v souladu s jejich standardem Iway, tedy požadavky na životní prostředí, sociálními a pracovními podmínkami při nákupu výrobků, materiálů a služeb,“ zmiňuje Iveta Havlová. Udržitelnost v Biopekárně Zemanka není o nutnosti něco reportovat. Udržitelnost tu mají jednoduše přirozeně v hlavě při každém procesu.
Dan Heuer to považuje za naprosto klíčový vstupní prvek: „Mít udržitelnost v hlavě a mít tenhle mindset nastaven pro jakoukoliv činnost je klíčové. Nechceme dělat jen papíry, ale opravdu firmu proměnit. ESG report firmy dělají proto, aby zjistily, kde mají dopady, přiznaly si je a systematicky je snižovaly.“ Konzultační firma Fair Venture provází společnosti od nápadu „být udržitelná firma“ až po reálný, přínosný a kvalitní vstup na dlouhodobou „cestu k udržitelné firmě“. „Je to dlouhá cesta, takže děláme i různá školení pro vedení firem, pro oddělení, které mají na starost interní komunikaci udržitelnosti. Tady je třeba velmi důležité, aby komunikace vedla směrem k pozitivní změně a příležitosti. Každý zaměstnanec si v tom pak může najít něco svého, proč mu to bude dávat smysl,“ podotýká.
Někdo to bude muset zaplatit
Kritické hlasy na druhou stranu vyzdvihují, že přísné regulace s sebou nesou vyšší byrokratickou a finanční zátěž a někdo „to“ bude muset zaplatit. Zákazník. Některé firmy se také obávají, že kvůli přísnější regulaci budou znevýhodněny před konkurencí, zvláště ze zemí mimo EU, které směrnicemi zatíženy nejsou a není ani veřejným tajemstvím, že mimo Evropu je porušování lidských práv a „neochrana“ životního prostředí běžnou praxí. A občas s tím má problém i samotná Evropa. Svědčí o tom nedávná zpráva organizace Ethical Consumer o síti jahodových farem ve Španělsku, kde dochází ke zneužívání zaměstnanců. Orgány EU nicméně trvají na tom, že ačkoli firmy čeká větší byrokratická a finanční zátěž, v dlouhodobém horizontu se investice vyplatí.
S tím souhlasí také Dan Heuer: „Pro české dodavatele představuje správné uchopení nové legislativy velkou šanci a potenciální konkurenční výhodu. Díky lepším sociálním i ekologickým parametrům jsou v lepší situaci oproti dodavatelům ze třetích zemí, což jim může přinést výhody.“ Navíc je třeba počítat s tím, že firmy, které to myslí s udržitelností vážně, budou mít lehčí přístup k financování svých projektů od finančních institucí. A v neposlední řadě je třeba myslet na to, že nadcházející generace zákazníků bere ochranu životního prostředí jako klíčový aspekt svého života a firmy. Nastavení si závazků pro zmírnění klimatické změny, dodržování stanovených cílů a vytvoření transparentního a důvěryhodného ESG reportu zvyšuje zájem zákazníků, investorů i zaměstnanců,“ uzavírá Dan Heuer.
Udržitelnost z pohledu oslovených odborníků:
„Podnikat udržitelně znamená uvědomovat si svůj přesah.“
Naše analýza udržitelnosti vycházela z hloubkových rozhovorů s našimi obchodními partnery, dodavateli surovin, majiteli bezobalových obchodů i zaměstnanci. To jsme doplnili o naši uhlíkovou stopu, objem spotřebovaných a ušetřených obalů, odpadů, spotřebu energie a vody. To byl základ pro přípravu Strategie udržitelnosti. Soustředíme se na pět klíčových témat, ke každému máme jeden nebo více konkrétních a měřitelných cílů.
Iveta Havlová, značka, komunikace a udržitelnost, Biopekárna Zemanka
„Tlak na firmy, aby převzaly odpovědnost, bude sílit.“
Na velké společnosti bude tlačit přímo legislativa, na menší firmy zase jejich velcí dodavatelé, kteří si budou muset situaci ohlídat, jinak jim budou hrozit sankce či poškození pověsti. Jasně nastavená strategie udržitelnosti znamená signál pro investory, že firma ví, co dělá, a má svůj byznys nastartovaný tak, že tu bude za dalších pět, deset a více let. Takové firmy budou moci v budoucnu získat nejen přízeň investorů, ale také například výhodnější bankovní úvěry, dotace, pobídky či další výhody coby odměnu za jejich prokazatelně společensky odpovědné podnikání. A je velmi reálné, že firmy, které udržitelnost řešit nebudou, budou vyloučeny z veřejných zakázek.
Dan Heuer, CEO, Fair Venture
Data:
46 %
velkých českých firem, které budou mít povinnost připravit ESG report podle směrnice CSRD, uvádí, že si s reportem nevědí rady a jsou ve fázi plánování strategie. Pětina těchto firem například vůbec neměří přímé ani nepřímé emise, které jsou součástí reportu. Více než 50 % těchto společností nesbírá data o emisích u svých dodavatelů a odběratelů.
Zdroj: Adastra, průzkum mezi 70 ESG managery velkých českých firem, 2023
Co je co:
Udržitelnost nebo také ESG (Environmental, Social, Governance). Slovo a zkratka, které v celé řadě firem vzbuzují pocity nevole, zatímco v jiných jsou běžnou součástí DNA firmy (aniž by o tom vlastně museli složitě přemýšlet). Podle příručky Nová slova v češtině jde o slovo, které definuje „způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“. Udržitelnost zahrnuje hodnotový řetězec od zdrojů podnikání, které firma používá, až po to, jak se stará o lidi, jaký dopad má její podnikání na zákazníky, dodavatele a také životní prostředí. Udržitelnost byste si neměli plést se společenskou odpovědností. Jde totiž v podstatě o dvě odlišné disciplíny, respektive společenská odpovědnost je jen jednou z částí udržitelnosti. Firemní „skóre“ udržitelnosti, které bude v budoucnu zásadní třeba pro investory, firma vypočítá prostřednictvím metodiky nefinančního reportu CSRD.
Corporate Social Responsibility Directive (CSRD) neboli evropská směrnice o reportování nefinančních výsledků. Vstoupí v platnost v roce 2024. Firmy, kterých se bude týkat, budou své nefinanční výsledky za rok 2024 reportovat v roce 2025. Tento termín je určen pro všechny společnosti, které splňují alespoň dvě ze tří kritérií: 250 zaměstnanců, čistý obrat nejméně 40 mil. eur nebo aktiva více než 20 mil. eur. V delším horizontu se ale směrnice dotkne firem prakticky všech velikostí. Už teď se dodavatelé velkých a nadnárodních firem setkávají s požadavky ESG. Velké firmy si totiž musí v rámci svého odpovědného byznysu hlídat celý dodavatelský řetězec, až po ty nejmenší.
Directive on Corporate Sustainability Due Diligence (CSDD) neboli evropská směrnice o náležité péči v oblasti udržitelnosti je stále v legislativním běhu orgánů EU. Její přijetí je odhadováno v roce 2023 nebo 2024. Směrnice bude závazná pro společnosti s 500 a více zaměstnanci s čistým obratem vyšším než 150 mil. eur a společnosti s alespoň 250 zaměstnanci s čistým obratem minimálně 40 mil. eur, pokud nejméně 50 % obratu pochází z odvětví náročných na přírodní zdroje, především zemědělství nebo textilního průmyslu. Ačkoli se jedná o legislativu EU, nepřímý dopad bude mít směrnice CSDD i na velký počet firem mimo EU. Společnosti, které se budou řídit CSDD směrnicí, totiž budou vyžadovat její standardy také od svých dodavatelů mimo EU.
Jitka Hemolová, jitka.hemolova@atoz.cz
Článek vyšel i v časopisu Zboží&Prodej 4/2023.
Zdroj: https://www.zboziaprodej.cz/2023/04/26/udrzitelnost-je-byznys-a-rozvoj/